Pověst
Jsou Pařížané nezdvořilí? Pověst, pravidlo bonjour a pařížský syndrom
Myšlenka, která stojí v jádru představení, sledovaná prostřednictvím turistické kampaně, psychiatrického termínu a francouzského průvodce etiketou.
Rezervujte si místo ↗Rychlá odpověď
Pověst je natolik skutečná, že pařížské turistické organizace se ji pokusily změnit, ale důkazy ukazují spíše na kulturní nesoulad než na nezdvořilost. Kampaň z roku 2013 s názvem Do You Speak Touriste? rozeslala příručku 30 000 pracovníkům v cestovním ruchu; „pařížský syndrom“ je vzácný a sporný termín pro hluboké zklamání; a krátký rituál – pozdrav bonjour při vstupu do obchodu – vysvětluje mnohé trapné okamžiky.
Odkud pramení tato pověst
Představení na tomto webu vychází z jednoduchého postřehu: mnoho návštěvníků přijíždí s očekáváním jednoho Paříže a setkává se s jinou. Na rezervační stránce je pověst nevlídnosti uvedena jako první téma. The Local v červnu 2013 informoval, že Pařížská obchodní komora a regionální výbor pro cestovní ruch spustily kampaň Do You Speak Touriste? s cílem zlepšit vstřícnost vůči návštěvníkům. Uvádělo se, že si návštěvníci často stěžovali na nevlídné průvodce, mrzuté číšníky a nepomáhající personál v obchodech a že do 30 000 profesionálů v cestovním ruchu byl rozeslán manuál. Manuál popisoval, co očekávají návštěvníci různých národností, na příkladu britských a amerických návštěvníků. To je náprava pohostinnosti, ne urážka kohokoli.
Co se snažil udělat manuál
Podle The Local stanovoval manuál kulturní rozdíly mezi národnostmi návštěvníků, aby jim personál mohl lépe sloužit. Uvádělo se v něm, že britští návštěvníci často cestují jako páry a snídani i oběd jedí dříve než místní Francouzi; američtí návštěvníci očekávají rychlý servis, dobrou angličtinu a Wi-Fi na každém kroku. Na detailech záleží méně než na směru, kterým se to ubírá: řešením bylo naučit personál, co návštěvníci očekávají, a ne žádat návštěvníky, aby se změnili. Stejný rámec prostupuje i komediální show, která cílí na návštěvníky, kteří chtějí onu druhou polovinu té výměny – způsob, jak číst Paříž po jejím vlastním způsobu.
Pravidlo bonjour
Mnoho drobných třenic pramení ze zdravení. Expatica radí pozdravit personál obchodu při vstupu i odchodu – při příchodu použijte bonjour a při odchodu au revoir nebo merci – a při oslovení někoho, koho neznáte, přidejte Monsieur nebo Madame. Uvádí také, že tu je pro rodinu a přátele, zatímco vous je bezpečná volba. Vejděte do pekárny a začněte rovnou objednávkou a možná budete působit, jako byste vynechali krok, který druhý člověk očekává; začněte bonjour a stejná výměna může působit úplně jinak. Sortiraparis říká, že pořad pokrývá zdravení lidí v restauracích, což je stejný rituál v jiné místnosti.
Pařížský syndrom, s rozmyslem
Anglická Wikipedie uvádí, že japonský psychiatr Hiroaki Ota razil termín „pařížský syndrom“ v 80. letech 20. století a v roce 1991 vydal knihu s tímto názvem. Popisuje závažnou formu kulturního šoku, hlášenou především u japonských návštěvníků, jejichž příznaky článek uvádí jako úzkost, závratě a pocity pronásledování. Nejde o zavedenou diagnózu: článek označuje svůj seznam příznaků jako vyžadující lepší lékařský zdroj a cituje psychiatra, který dává přednost „patologickému cestování“, psychopatologii související s cestováním, nikoli se syndromem cestovatele. Mluvčí japonského velvyslanectví v roce 2006 řekl The Guardian, že se jedná přibližně o 20 případů ročně; v roce 2011 velvyslanectví uvedlo, že z tohoto důvodu nerepatriuje své občany. Komediální show toto téma nepojímá jako lékařské a ani návštěvník by tak neměl činit.
Proč se k tématu hodí komediální show
Kulturní střet se v průvodci vysvětluje těžko a vtipem snadno. Účinkující dokáže sehrát pokrčení ramen, dlouhé mlčení u přepážky i vražedný pohled v metru a publikum to okamžitě pozná. To je logika celého představení: hodinová one-man show o tom, jak Pařížané myslí a chovají se, s imitacemi a s nadsázkou podanými radami, jak to popisuje Sortiraparis. Rezervační stránka dodává, že si odnesete francouzská slovíčka i výrazy tváře, což naznačuje, že humor je nejen láskyplný, ale i praktický.
Kontrolní seznam návštěvníka
Každou výměnu v obchodě nebo kavárně začněte bonjour a zakončete merci nebo au revoir. S cizími lidmi používejte Monsieur nebo Madame. Raději se zeptejte, zda někdo mluví anglicky, než abyste to předpokládali. Počítejte s tím, že formalita je standardem. Nic z toho není tajemství: průvodce Expatica i turistická příručka říkají totéž. Co seriál přidává, je potěšení poznat sám sebe ve scéně, což je jiný druh učení než čtení seznamu.
Co zdroje netvrdí
Žádný z těchto zdrojů netvrdí, že Pařížané jsou jako skupina hrubí. Turistická příručka pojímá tuto reputaci jako něco, co je třeba zvládat; etiketní průvodce považuje pozdravy za konvenci; článek o syndromu považuje tuto poruchu za vzácnou a spornou. Pokud si z této stránky odnesete jedinou věc, ať je to pozdrav, který nic nestojí a mění velmi mnoho setkání.
Často kladené otázky
Jsou Pařížané opravdu nezdvořilí?
Zdroje zde poukazují spíše na kulturní nesoulad než na nezdvořilost; turistická příručka z roku 2013 pojímala tuto reputaci jako problém v pohostinnosti, který je třeba napravit.
Co je pařížský syndrom?
Sporné označení pro hluboké zklamání z návštěvy Paříže, které vytvořil psychiatr Hiroaki Ota; nejde o uznávanou diagnózu.
Zdroje